Hudební portál PRAHA MUSIC CITY, videoprodukce Praha, nahrávací studio Praha, hudební vydavatelství

www.praha-music-city.cz/

 





Rychlé hledání    

Jsou vším možným, jen žádní „Outsiders

Sesedli jsme se u jednoho stolu s ženskou polovinou kapely Outsiders a za
zvuku nahrávání bicích nástrojů a bublání vodní dýmky povídáme o vzniku a začátcích kapely.

 

Kristýna (zpěvačka, hraje i na flétnu): „Jsme spíše stydlivé, většinou za nás mluví kluci, hlavně Filip. Já jsem se dostala ke kapele v létě 2007 a to tak, že mne oslovil Tomáš ve sboru, kde jsem zpívala sólo. On tam hrál na klávesy. Zrovna hledal zpěvačku. Byla jsem nadšená, protože mým přáním vždy bylo zpívat v kapele."


Přidává se k nám Filip (baskytara, klávesy): „Kiki přišla na výběr a pojali jsme to hodně oficiálně. Byla hrozně nervózní a netušila, že my jsme ještě více."

 

Iva (zvukařka): „Přišla jsem do kapely, když se rozhodli, že budou koncertovat na živo. Asi před dvěmi lety. Připravovala jsem školní časopis a sháněla jejich fotky. Tak jsem poznala Tomáše."

 

Barča (housle, kytara) : „Se mnou to bylo složitější. Asi před třemi až čtyřmi lety mě Tomáš poprosil, jestli bych pro ně něco nenazpívala. Vzpomínám si, že jsem to tehdy při prvním pokusu vzdala. Můj sluch mi nedovolil zpívat. Nelíbilo se mi, jak zpívám. Až před rokem jsem byla přijata do kapely. Ale nikoliv jako zpěvačka. Hraji na housle a kytaru. Ikdyž mne lidi z kapely přemlouvají, ať zpívám aspoň vokály, moc se mi do toho nechce. Mým příchodem se tehdy ucelila sestava kapely, jak funguje dodnes."

 

Jak a kdy s vámi začal Michael (bicí) ?

 

Kristýna: „Michael se setkal s Tomášem už na základní škole. Tom, Míša a Míšův brácha Ondra založili Outsiders už v roce 2002, ale tehdy ještě skládali elektronickou hudbu."

 

A co Filip?

 

Barča: „Filip se dal s Outsiders dohromady v roce 2006. Filip měl nápady při skládání písní a hrát tehdy na klávesy."

 

Styl hudby, kterou vytváříte se vyvíjí, kam se dá v současnosti zařadit?

 

Iva: „Michael rád říká, že jsme inspirováni britskou kytarovou scénou, ale písničky se podle mne dají rozdělit do dvou skupin. Míšovy písničky jsou spíše rychlejší, kytarovější a na první poslech líbivější, např. Out Of Sight nebo Broken Mirror. Tomovy jsou melancholické, Filip říká hloubavé. Kdo slyšel The Path, ví, o čem mluvím. Ale na desce, kterou připravujeme, se ten rozdíl stírá. Písničky vznikají jako skupinová práce, i když jde poznat, kdo se kterou přišel.

 

Co je tvým úkolem v kapele, Ivo?

 

„Jsem zvukařka. Nějak tak spojuji dohromady vše, co vznikne. Všichni zvukaři, které znám jsou starší a muži. Ještě jsem se nesetkala s žádnou zvukařkou. V podstatě v každé místnosti, kde koncertujeme se snažím přiblížit zvuk tak, jak jsme na něj v kapele zvyklí a jak se domluvíme, že by měl zvuk vypadat. Většinou se domlouvám se zvukaři na akcích. Oni zapojí aparaturu podle sebe a já kontroluji poměr hlasitosti, případně efekty. Někdy mě nechají zvukaři udělat zvuk úplně samotnou. Jinak se vyjadřuji k nahrávkám a připravovaným skladbám. Když nám lidé pokládají otázku, kolik je členů kapely, odpovídáme šest, ale já jsem radši, když se přesněji uvede 5+1, protože nejsem vidět na pódiu."

 

Tome, kdy tě napadlo založit si kapelu?

 

„Někdy začátkem roku 2002. Postupně jsme s klukama různě tvořili. Tak nějak to spíše přišlo samo. Řekli jsme si s Michaelem, že časem přibereme další lidi. A instrumentální skladby budeme dále rozvíjet."

 

Na vašem koncertu nebylo možné přehlédnout velký počet příznivců vašeho věku. Zpívali si s vámi, znali texty. Byli to hlavně spolužáci?

 

Kristýna: „Byli to spolužáci z gymnázia od Filipa, Barči a Toma. Jsou hodně společenští a nechybí na žádné akci. Od nás ostatních není těch známých tolik. Chodí rodiče, spolužáci, kamarádi. Rozesíláme pozvánky na koncerty přes internet."

 

Filip: „Znají texty. Berou to jako setkání, divočejší sešlost, kde se mohou potkat, vyřádit, něco málo vypít (smích). Chtěl bych dosáhnout toho, že takhle skákat jako spolužáci budou i návštěvníci, kteří příjdou poprvé a nebudou z řad kamarádů. To budu považovat za zasloužený úspěch."

 

Michael: „Za bicíma si moc nemám možnost všimnout, zda lidé znají texty. Ale je to určitě super. Tím spíše, že jde o texty anglické."

 

Tom: „Samozřejmě mě těší, že si příznivci na koncertu zazpívají s námi. Někdy píšeme texty s Michaelem dohromady, ale hlavně samostatně."

 

Jak vypadá váš všední den a jak trávíte volno?

 

Filip: „Myslím, že je těžké se vyjádřit o všedním dnu. Prožívám období po maturitě, takže můj životní styl je tak převrácený, že ani nemám žádný všední den. Dělám, co mě baví."

 

Barča: „Denní program? Také jsem maturovala, jsem přijata na výšku a konečně se po osmi letech na gymplu cítím vyrovnaně a spokojeně. Užívám si čtyřměsíčního klidu. Využívám čas na maximum, věnuji se svým koníčkům jako focení, kreslení, jízda na kole a jiné sportovní aktivity. Konečně se také věnuji rodině. Těm, kteří mě celou dobu podporovali."

 

Kristýna: „Mám to podobně. Jsem hodně s přítelem, rekreačně sportujeme, chodíme na koupaliště a různé akce. Užívám si volno."

 

Iva: „Já jsem nematurovala. Maturita mne čeká příští rok. Nemám tudíž čtyři měsíce volna (smích). Protože nemám ráda nečinnost, funguji o prázdninách, jako by byl školní rok. Snažím se udělat to, na co jsem neměla čas přes školní rok. Chodím na brigády. Vybírám si různou administrativu. Směřuji studijně k ekonomii."

 

Michael: „Když jsem ve svém studentském městě -Vídni (studuji překladatelství a tlumočnictví na Vídeňské univerzitě), to jsem ve škole nebo skládám muziku, hodně pracuji na počítači. V pátek jsem už v hudební škole v Ostravě. Učím se a zdokonaluji na bicí a zkouším klávesy. O víkendech a prázdninách trávím čas s přítelkyní, rodinou a přáteli."

 

Tomáš: „Prázdninový nebo pracovní všední den? (smích) To je základní rozdíl, vstávám ve všední den o půl sedmé a ve volných dnech na deset. Ale spát chodím stejně - nejdřív o půlnoci. Já jsem taky maturoval, takže teď odpočívám od učení. Trochu pracuji na chalupě, seču trávu se sluchátky na uších a podobně."

 

Jak bys popsal holky z kapely?

 

Tomáš: „Nevím. Jak bych je popsal? Jedna malá, druhá menší a třetí nejmenší."
( Děvčata radí, ať Tomáš použije metafory. On však trvá na své odpovědi a po chvíli naléhání raději odchází do režie studia.)

Holky, jak byste popsaly kluky z kapely?

 

Barča: „No. Jsou charismatičtí, nápadití, velmi těžce ovlivnitelní. Každý je sám o sobě obrovskou osobností."

 

Iva: „Souhlasím s Barčou, že každý je úžasná individualita a každý má trošku jiné představy, jak by měla kapela vypadat. Míša je v kapele od toho, aby všichni byli spokojeni. Tzn. Když se někdo rozhodne a nechce v něčem ustoupit, jde za ním Míša a snaží se vysvětlit stanovisko a důvody, názory druhých. Přimět dotyčného k jinému pohledu na věc. Předchází krizím."

 

Takže plní funkci mediátora? Je to tak Míšo? Co si o tom myslíš?

 

Michael: „Jestli to tak ostatní vnímají, jsem jenom rád. Potěšily mne holky takovým názorem.
Každé hádce jde předejít dobře zvolenou komunikací."

 

Jak bys ty popsal holky?

 

Michael: „Tak... Iva je velmi klidná a tichá, zároveň vnímá všechno, co se děje. Takže je pak schopna nám dát názor a pohled, který nikdo v kapele nemá. Je cenným pozorovatelem jakoby z povzdálí, hodnotí skladby jako celek. Společně pak přemýšlíme jak a co je ještě možné vylepšit.
Barča je jednak výborná muzikantka, úžasně hraje na housle i na kytaru, což je báječná kombinace. A také má stále pozitivní pohled na dění, na všem hledá kladné stránky. Vlastně mám takový dojem, že pro ni nic není nemožné. Díky přístupu, který má, pro ni není nic nedostižné. Je navíc kreativní. Skvěle se s ní tvoří.

Kiki je někdy uzavřená, úplně vidím proudy jejich myšlenek. Někdy si je nechá pro sebe a někdy naopak. To pak zjišťujeme, jak má dobré nápady do skladeb. Nebo z ní vypadne nějaký vtípek, protože je pro každou špatnost. To je fajn, protože, někdy je třeba vypnout od tvorby muziky. Překvapuje nás. Například, jak umí vytvořit linku na zpěv. Vymyslí vokál na základě našich nápadů, ale vloží do toho svůj styl a cítění. Její melodie mají své kouzlo, nejsou kolovrátkové."

 

Přestože není obvyklé, aby redaktor vkládal komentáře, vnášel své pocity do rozhovoru, na těchto stránkách si to mohu dovolit. Pobyt s těmito mimořádně inteligentními mladými lidmi mne naplnil výbornou náladou a dojmy. Jsou zaujatí, nadšení, tvořiví a šíří kolem sebe optimismus. A mají se rádi. Byla radost si nimi povídat.

 

 

Autor: Mankmaria de Balder

 

Komentáře

K tomuto dokumentu prozatím nebyl přidán žádný komentář.

Přidat nový komentář

HomepageArchiv článkůVyhledej článekKontaktujte násRegistracePro registrované