Hudební portál PRAHA MUSIC CITY, videoprodukce Praha, nahrávací studio Praha, hudební vydavatelství

www.praha-music-city.cz/

 





Rychlé hledání    

ROZHOVOR S MARTINOU TRCHOVOU

MARTINA TRCHOVÁ 01Před samotným rozhovorem s Martinou Trchovou jsem se snažil najít co nejvíc informací na internetu. Co mě u všech rozhovorů chybělo, byly odpovědi na obyčejné otázky, které by mě ji více dokreslily a trochu polidštily. Tato dáma má totiž tolik zájmů, že by spíš inspirovala k napsání knihy, než ke krátkému rozhovoru našeho formátu. Má za sebou dvě alba, jedno z roku 2005 s názvem "Čerstvě natřeno" a "Takhle ve mně vyjou vlci" které vyšlo v roce 2010. Stylově by ji bylo asi hloupé zařazovat, protože její hudba používá tolik výraziva, že by to bylo spíš zavádějící. Vám posluchačům nezbývá než si její tvorbu poslechnout a nechat se unášet na vlnách zpívající ženské duše.

Martina je, jak sama říká, v poslední době více malířka a grafička, ukázky její práce najdete na stránkách www.martinatrchova.com . Na tomto webu jsou taky deníky z cest, které podnikla v minulých letech, jež nejsou psány slovem, jak název napovídá, ale namalovány.

Kde jsi se narodila?

V Praze. Jsem rodilá pražanda, ale když jsem začala zpívat, musela jsem se zbavit přízvuku a tak mě díky té výslovnosti občas někteří mají za Moravačku.

Jakou studuješ školu a nebo jakou jsi už vystudovala ?

Já už hodně dlouho nestuduju.(smích) Mám za sebou pedagogickou fakultu na UK v Praze, obor výtvarná výchova - český jazyk a literatura.

Co posloucháš nejraději, na jaké hudbě jsi vyrostla?

To se hodně měnilo a stále mění. Jako malá jsem znala jen pár písniček od ohňů, pak jsem hrála na klarinet a poslouchala klasiku, jazz i trochu klezmer. V pubertě mě uchvátila Alanis Morissette a další americké písničkářky. Některé miluju dodnes, přibyly další kapely. V tuto chvíli po návratu z Himalájí jsem zamilovaná do tibetských písniček, které mi zpívaly děti jen tak acapela.

Jak jsi se dostala ke zpěvu?

Asi díky sestře, která ráda zpívala. Jezdily jsme obě odmala na tábory, kde se hodně zpívalo. Pak mě napadlo, že by se dala i nějaká písnička napsat. Přihlásila jsem se na soutěžní autorský festival "Folkový kvítek" a do roka vyhrála. Potom už s tím nešlo seknout.

Co hudební nástroje, hraješ na nějaký?

Od 14 Let na kytaru. Předtím jsem pokoušela pár let klarinet, ale u něj se nedá zpívat, tak zůstal ve skříni.

Jaký je tvůj pěvecký vzor?

Mám oblíbené zpěvačky, ale nikdy mě nenapadlo v nich hledat vzor. Většinou mají úplně jiný typ hlasu než já, takže mým vzorem být nemůžou.To bych musela mít jazzový chraplák (smích).

Jak se jmenuje Tvá současná kapela?

Prostě "Martina Trchová Trio" , nemělo cenu to komplikovat.

Co tě jako první napadne při názvu vaší kapely?

Že to bude nějaká dobrá baba a dva chlapi? Taky asi, že to bude čistý jazz. A přitom ono je to jen trochu jazzem šmrnclé. Jsou to hlavně písničky. Někdy víc blues, jindy latina nebo skoro šanson.

Jak se jmenují a na jaký nástroj hrají členové tvé kapely?

Patrik Henel hraje na všechny možné typy kytar. Radek Polívka na kontrabas. Pokud je dostatečně velké pódium a hodí se to, tak ještě Petr Chlouba na bicí.

Jaký je podle tebe styl hudby, který hrajete?

Už jsem se to trochu snažila naznačit. Asi od folku přes jazz, blues k latině a šansonu. Jsou to autorské písničky. Každá si zasloužítrochu jiný kabátek.

Kdo Ti skládá muziku a texty?

Já.

Co je pro Tebe v životě kapely důležité?

Aby z toho všichni měli stále radost a nevyprchala životní energie, inspirace.

Kde Tě mohou fanoušci vidět.

Teď v létě s kapelou trochu odpočíváme. Ve dvou s Patrikem budeme hrát 9.8. v Šonově u Broumova na lehce undergroundovém festiválku U Pitašů. V Triu pak 30.8. na krásném zámku v Hradci nad Moravicí, kde pořádám mezinárodní výstavu Barvy ženy (přijedou malířky z celého světa a já tam budu také vystavovat). Mezitím bych ale ráda pozvala milovníky písní Zuzany Navarové 31.7. do Telče a 23.8.do Skok, kde budeme s kamarádem Adamem Kubátem vzpomínat na její krásné písničky.

Čeho jsi zatím ve zpěvu dosáhla - soutěže, nominace?

Soutěže - to už je dávno a vzpomínat na dětské trofeje je zbytečné. Myslím, že to není až tak důležité. Pro mě znamenají hodně obě dvě desky, které jsem natočila (Čerstvě natřeno, 2005, Indies records, Takhle ve mně vyjou vlci, 2010, Indies MG).

Čeho bys chtěla dosáhnout, tvůj vysněný cíl?

Dávám si menší cíle, kterých je možné dosáhnout prací. Určitě chci natočit další desku, už máme téměř polovinu repertoáru. Chtěla bych, aby ze všech našich koncertů odcházeli lidé spokojení, ne-li šťastní.

Nahráváš raději živě, nebo využíváš možností moderní techniky?

Mám ráda živé koncerty, ale ve studiu lidé nejsou, takže točíme normálně do stop jako většina kapel, střiháme, opravujeme... Zatím jsem ale ještě neobjevila kouzla samplů a jiných hraček, takže se kloním k co nejživějším záznamům.

Máš nějaké jiné zájmy než hudbu?

Výtvarno. Jsem malířka a grafička. To je svět, který mě teď nejvíce oslovuje.

Která kniha tě nejvíce ovlivnila, pokud jsi nějakou takovou přečetla?

Takových je mnoho a často mi vydrží na určitý čas. Najmagičtější knihou pro mě byly asi Deníky Sylvie Plathové, ale možná nabraly toho kouzla také tím, že nám je ukradli i s autem. Ta knížka se velmi těžko shání, tak už ji asi nikdy neuvidím.

Jaká je tvoje filozofie života?

Inspirovat, motivovat lidi kolem ke krásným nečekaným věcem a rozdávat životní energii.

Co ti v hudebním životě kdy vyrazilo dech?

Nevím, co mi ho vyrazilo, ale každopádně se mi zatajil, když mi děti v Himalájích zpívaly své písničky.

Co by jsi vzkázala našim čtenářům?

Přijďte někdy na koncert či výstavu, ráda vás poznám:-) A dělejte vše, co vám nosí radost.

Závěrem bych řekl jen pár slov. Rozhovorem Vám tuto dámu můžeme pouze představit, ale mnohem lepší bude navštívit některý z koncertů, zajít na výstavu a jak říká sama zpěvačka, poznat ji živě, protože psát o hudbě je jako o architektuře tančit.

autor článku: Edie

HomepageArchiv článkůVyhledej článekKontaktujte násRegistracePro registrované