Hudební portál PRAHA MUSIC CITY, videoprodukce Praha, nahrávací studio Praha, hudební vydavatelství

www.praha-music-city.cz/

 





Rychlé hledání    

JEZUS NIKDY NESPÍ

Producent, kytarista, skladatel, zvukař a hudební dramaturg Thomas de Balder, pocházející z Německa, kterého můžete znát z kapel Petra Vanova, Sbiranico, Mattage, Public Relations, Acoustic Vendetta nebo z projektu Sunalchemy, se usadil v Ostravě a začal hýbat s místními vodami hudební scény.  Je majitelem produkčního nahrávacího studia TdB Records a otcem multižánrového projektu Ostrava Music City. O jeho putování po hudebním světě a plánech do budoucna mně vyprávěl v kavárně na Stodolní ulici, kde jak sám říká nabírá energii a schází se s důležitými lidmi.

 

 

Na čem zrovna děláš?

 

            Je toho hodně. Produkuji mimo jiné novou desku kapely Degradace, tahle partička mě opravdu chytla a vím, že vyletí hodně vysoko. Nadchl mě jejich přístup k hudbě, jsou to moji kluci. Jinak makám jako šílený na projektu Ostrava Music City 2009. Letošní ročník bude hodně našlapaný, přestože na něj magistrát nedal ani korunu. Snažím se naplno rozjet vydavatelství TdB records, hlavně distribuční místa a hlavně nahrávám.

 

Bude festival opět na Stodolní ulici?

 

             Bohužel ne. Na stodolní se může hrát pouze do desáté večerní živě. Je to stupidní, ale je to tak. Stalo se z toho tady místo bez kultury. Všichni už jen loví prachy. Ale pro nás je to nakonec fajn, festival bude na výstavišti 19.9.2009 opět na dvou pódiích. Chystáme i překvapení, ale na ty je příliš brzy, to by vlastně nebylo překvapení. Určitě to bude stát za to!

 

Odhadneš která kapela stojí za to ji produkovat a jak to vlastně vycítíš?

 

              Na prvním místě je vokál, ten je zásadní. Zpěvák nebo zpěvačka musí mít něco uvnitř, takové to světlo v temnotě. Samozřejmě se dívám i na image kapely, musí mít styl, obsahovat nové věci, žádné klišé. Potom se s nimi sejdu, když vidím tu zvláštní touhu překročit svůj stín, kterou cítí všichni, jdu do toho. Snažím se jim dát maximum, záleží opravdu na každém, jak daleko je schopen zajít.

 

Kolik Ti prošlo rukama kapel?

 

Něco okolo padesáti za poslední dva roky, už jsem to nějak přestal počítat.

 

Co muzika, hraješ někde nebo Tě naplno chytla produkce?

 

             Žít bez vlastní hudby bych nemohl, je to můj kříž a ten si prostě ponesu. Hraju denně, mám prsty ve třech projektech. První je kapela Public Relations, vydali jsme desku „NO TURNS“ a začínáme točit novou a aby toho nebylo málo, tak jsme se pustili do nahrávání unplugged verzí, které vyjdou letos v létě pod názvem „GOLDEN SYMPHONY.

            Další má spolupráce míří úplně do jiných vod v kapele Acoustic Vendetta, jde o něžné akustické písně s texty přehrabujícími se v ženské duši. Vydáváme právě debutové CD  „PODZEMNÍ ŘEKY“ a konečně jsme začali koncertovat.

         Třetí projekt je Sunalchemy, kapela která boří hranice mezi různými světy hudby, je to asi nejpestřejší muzika na jaké jsem se kdy podílel. Hodně ambientní záležitost s etnickými vlivy a nádhernými vokály. Je to elektronika prosetá rytmikou a dvěmi baskytarami.

 

Jsi asi stylově nevyhraněný?

 

Hudba je životní styl, nejsem žádný pózista, naplňují mě harmonie, v každém stylu si je dokážu najít a pořádně užít. Poslouchám opravdu všechny styly, můj život je takový malý crossover.

 

Kdy prosím Tě spíš, máš vůbec někdy volno?

 

Jezus přece nespí….smích… jsem magor bez pudu sebezáchovy. Všechno, kromě lásky a cestování, mně příjde jako ztráta času. Věnuji se tomu co dělám na tisíc procent, byl to můj sen a teď si v něm spokojeně žiju.

 

Kdo a co tě nejvíc ovlivnilo v hudbě a  tvorbě?

 

Určitě film Olivera Stonea „The Doors“, to byl impuls proč začít skládat texty a hrát. Hodně mě pak naplnilo skládání písní pro mou exmanželku Petru Vanova, ta spolupráce mě hodně naučila. Nepřímý popud k tomu, abych začal produkovat, přišel od člověka, který mně fakt dostal svým přístupem a to od Davida Kollera. Má v sobě neuvěřitelnou energii a nenechává si ji pro sebe. Ta spolupráce na desce s kapelou Sbiranico mně naučila spoustu věcí, zjistil jsem kdo vlastně jsem, proč se probudit a nebýt jen loutkou v moci peněz nebo hodnot, bez kterých spousta lidí ani neumí žít.

 

Máš nějaké plány do budoucna?

 

Plán nikdy nemám, nemluvím o věcech které budou, prostě jdu a udělám je. Ulice jsou plné kecalů, ale skutek utek. Právě makám asi na dvacetipěti nových kapelách najednou a je to záhul. K tomu ještě natáčím několik alb, které vyjdou do konce léta.

 

Tvoje image je hodně zavádějící, nemáš s tím problémy?

 

Byl jsem vždycky trochu výstřední, je to moje záliba, nevypadat jako jeden ze stáda. Alespoň  si mě každý zapamatuje. Problémy, to snad ani ne, pouze ženy na to letí, ale tohle umím vyřešit.

 

Proč používáš umělecký pseudonym ?

 

Když jsem začal s produkováním, chtěl jsem se oprostit od minulosti a začít nanovo. Je to můj nový život, nový příběh.

 

Jaký máš ohlas na projekt Ostrava Music City 2008?

 

Hodně věcí mě opravdu potěšilo, celý náklad se povedlo dostat mezi lidi, to byl hlavní cíl. Deska je dobře seřazená, líbí se mě ta pestrost, spousta barev, takový vyvedený hudební podzim. Je plná nádherných lidí, stodeset muzikantů, mezi kterými jsem našel výborné přátele. Při křtu na festivalu mně to všechno došlo, ty prachy který jsem na tom prodělal najednou tolik netížily. Samozřejmě se našlo pár rejpalů. Počastovali mně přezdívkama  jako například:„vychcánek, kterej to dělá jen pro prachy“, ale Ti k tomu patří a je mně jich upřímně líto.

 

Proč jsi se usadil v Ostravě?

 

Usadil?...smích... Nic není nastálo, mám už páté bydliště v jednom městě za rok. Je to tady prostě v klidu, chyběl tady dlouho magor jako já, není tady jediná agentura, která by se starala o mladý kapely. Legendy si tady žijou samy pro sebe a přihřívaj si svojí polívčičku. Vidím v očích muzikantů ten šok, když je oslovím. Chvíli jim trvá, než pochopí, že si z nich nestřílím. Ale lepší se to, znají můj ksicht a už ví o co de.

 

Hodně jste v kapele Sbiranico rýpali do politiků, máš v tomhle nějaké plány?

 

Už to jde mimo mě, chovají se jako prasata a tak jim jen daněma posílám krmení. Komunisty nenávidím odmalička, to ve mně zůstane, ale z parlamentu by je dokázal vyhnat asi jen Kalašnikov.  Myslím, že díky tomu vypadá i naše pop scéna jak vypadá, nemá to koule, duši, žádný prožitek, jen profláklý prázdný fráze.  Půjdu do politiků, až ucítím ten tlak někde hluboko v sobě.

 

Díky za Tvůj čas Thomasi.

 

Není vůbec zač, bylo to příjemný nahlídnout dozadu, moc se tam nedívám, nebyl na to zatím čas.

 

 

Autor: EDIE

 

Fotografie

Thomas de Balder 04 Thomas de Balder 20 Thomas de Balder 19 Thomas de Balder 17

Komentáře

K tomuto dokumentu prozatím nebyl přidán žádný komentář.

Přidat nový komentář

HomepageArchiv článkůVyhledej článekKontaktujte násRegistracePro registrované